Proč nepiju.

Znáte to: jdete někam na párty, pořádně se najíte, aby vám nebylo z chlastu špatně, pijete, druhý den máte okno a kocovinu. Já ne. Teda neznala jsem to, dokud jsem se o víkendu totálně nezničila.

V sobotu jsem byla celá vystresovaná, abych stíhala zabalit všechny dárky, upéct kamarádce muffiny a nachystat se, až jsem se zapomněla za celý den skoro najíst. Od snídaně jsem měla jednu buchtu.

Že jsem se nenajedla tolik, kolik jsem měla, jsem zjistila někdy v půlce druhého Frisca, když už jsem začínala pociťovat zvýšenou aktivitu alkoholu v mojí krvi a sníženou aktivitu mozku. Co si matně vzpomínám je, že jsem potom měla pár panáků, ale určitě vám neřeknu kolik jich bylo a už vůbec ne co to bylo. Musela jsem si to ale hrozně užívat.

Druhý den jsem si to teda fakt neužívala. Můj žaludek se mohl zbláznit, jen jsem se napila vody, že jako to teda ani náhodou a cokoliv jsem pozřela šlo ven. I vzduch. To jsem teda vážně nezvládla.

Nejhorší pocit je, když si všichni pamatují, co jste dělali v opilosti. Teda všichni až na vás, protože vy jste byli tak mimo, že jste říkali věci co byste v životě neřekli ani ze srandy. Jo a samozřejmě jste se těm věcem strašně smáli, protože sakra, jste tak strašně vtipní když jste opilí!

Já se dozvěděla pár věcí co jsem říkala od kamarádky.V tu chvíli u mě nastaly tři fáze:

1. Valila jsem oči
2. Zamítala jsem, že bych v životě něco takovýho vypustila z pusy
3. Nakonec jsem hledala místo, kde si vykopu díru a zahrabu se hodně, hodně hluboko. 

Ale to úplně nejhorší se mi děje v krátkých úsecích dne. Částečně vzpomínám, co jsem dělala. 

Už mám vykopaný dvě díry. Do jedné si vlezu a do druhé si nahážu zásoby jídla aspoň na rok dopředu.

Tak tady to máte. Určitě si musíte ťukat na čelo co jsem to za loosera co neumí pít, ale takhle jsem se opila poprvé. A naposledy. Už nepiju. Nikdy.